Proč ČČK poslal do nemocnic týmy M-72 a proč sáhl po hybridním modelu řízení?

Mimořádná situace si vyžaduje mimořádné řešení. Asi tak nějak se zrodil projekt mobilních týmů Českého červeného kříže (M-72), které jsou nasazovány na covidová oddělení nemocnic. Odjíždějí vždy na dobu 72 hodin a takto se střídají, dokud se situace nezlepší. Nasadili jsme hybridní model řízení, který kombinuje prvky známé z vojenství (Command & Control) a byznysu (Turnkey Suppliers) s postupy, které se osvědčují při zvládání rozsáhlých katastrof: klastrový přístup (Cluster Approach) v kombinaci s aktivací dobrovolníků. Vsadili jsme na fantazii a kreativitu a podařilo se propojit více sfér dohromady. Do 11 nemocnic jsme tak vyslali více než 350 dobrovolníků, a to v době, která byla z pohledu šíření nákazy Covid 19 nejvíce exponovaná.

Situace v českých nemocnicích se od ledna 2021 zjevně zhoršovala a začínalo být jasné, že běžná opatření a postupy nemusejí stačit. Připravit se na těžké chvíle znamená rychle hledat netradiční řešení. Zaměřili jsem se na úzký segment, avšak se širokým přesahem — na péči o pacienty na lůžku. Jde o úzké hrdlo systému, neboť při rostoucím náporu nemocných může brzy dojít personál, který běžně zajišťuje základní potřeby pacientů upoutaných na lůžko.

Dovednosti, které se může velmi rychle naučit i laik, nejsou opravdu náročné:

• aby pacient zůstal čistý
• aby lůžko a jeho okolí bylo čisté
• aby bylo zajištěno podání stravy a hydratace
• aby se dopomohlo při polohování a mobilizaci pacientů
• aby se zachoval lidský přístup, blízký kontakt a komunikace s pacienty

Školit laiky jsme začali již v říjnu 2020 a v lednu 2021 jsme tak měli tisíce proškolených dobrovolníků s dovednostmi pro práci v sociálních službách nebo nemocnicích. Dále jsme měli stovky těch, kteří jednotlivě pomáhali v domovech pro seniory, a desítky dalších, kteří při podzimní vlně získali zkušenosti právě v nemocnicích. Na tomto základě se již dala vytvářet nadstavba — specializované týmy M-72. Ty mohou být cíleně, účinně a kdekoliv na území nasazeny, a to přímo na covidová oddělení.

Aby byl model plně funkční a schopný pružně reagovat na případnou eskalaci potřeb, musel fungovat na jiné kvalitativní úrovni než běžné posílání dobrovolníků do nemocnic, kterému jsme se věnovali již od podzimu. Nyní bylo třeba nově zajistit:

• mobilizační sílu = dostatečnou kapacitu proškolených dobrovolníků
• sílu autonomních týmů = nepotřebují ani zaučení, ani úkolování, nezatěžují sestry, pracují “na klíč”, samy dokážou vyhodnotit potřeby
• řídící sílu = centrální řízení celé operace, včetně dispečinku
• přepravní sílu zajišťující mobilitu týmů po celé republice
• odbornou garanci, koordinaci, zpětnou vazbu, psychologickou podporu

Nový (hybridní) systém nemohl být ani státní, ani nestátní a ani čistě dobrovolnický, protože vynechání jednoho z aktérů by znamenalo oslabení jedné z důležitých funkcí systému. S takovým řízením nemáme v Česku zkušenosti a v zahraniční literatuře se o něm sice hovoří, ale praktických zkušeností je málo. Byla to tedy naše premiéra.

Na jakých principech hybridní model stojí?

Turnkey Supplier neboli “zakázka na klíč” je běžným modelem, který je známý z byznysu a je především úlevou pro zákazníka — v tomto případě pro nemocnici. Ta nemá čas na doplňování chybějícího personálu cestou jednotlivců (na to by stačila personální agentura nebo koordinátor pro dobrovolníky), ale potřebuje rychle vyřešit celý segment činností— v tomto případě zabezpečení standardních sanitářských činností. M-72 znamená především velkou úsporu časovou a také zaškolovací, neboť týmy, které přicházejí, ovládají “řemeslo” a stačí jim jen “předat” úsek, který mají zabezpečit. Servis “na klíč” zahrnuje i nutnou administrativu a logistiku spojenou s rotací týmů M-72. Na tento přístup nejsou nemocnice samozřejmě zvyklé, ale po krátkém zaběhnutí si model Turnkey Supplier našel své místo na slunci. U modelu je ale třeba mít na paměti, že nabízí standardní unifikovanou službu všem, tedy většinou neadaptovanou na konkrétní potřeby zákazníka. S tímto jsme se u M-72 museli vypořádat.

Command & Control (C2) — systém řízení, který je nejvíce využíván ve vojenství. Jasně identifikuje řídící vertikálu a vnáší do řízení řád. Je z něj zřejmé, kdo situaci velí a kdo na jaké úrovni za co odpovídá. Systém je ve světě standardně využíván i při katastrofách jako součást tzv. Disaster Managementu. Systém C2 je ale těžkopádný v okamžicích s vysokou míru nejistoty nebo když se problém stává příliš komplexním. Na “bojišti” se objevuje více akterů a vliv má vícero v čase nestálých faktorů. C2 je však pro zvládání katastrof klíčem v každé zemi, a proto i naše pomoc musí být s ním kompatibilní. Navíc sami používáme C2 pro plánování, vysílání a koordinaci všech týmů M-72 v terénu (včetně řízení přepravy). Model C2 umí pracovat s tím, co má k dispozici, respektive s tím, co měl k dispozici před krizí, a oproti byznysovým modelům neumí být tzv. agilní nebo schopný rychlé improvizace.

Klastrový přístup pro zvládání katastrof je přístup, který se osvědčil za posledních 15 let tam, kde se odehrává rozsáhlá přírodní katastrofa nebo ozbrojený konflikt. S tímto přístupem jsme neměli v Česku žádné zkušenosti a bylo nutné tedy začít od nuly. I když ne tak úplně. Máme totiž výhodu, protože Mezinárodní červený kříž vede jeden ze světových humanitárních klastrů (pro nouzové ubytování při katastrofách) a je kde tedy čerpat zkušenosti. Klastr vzniká tak, že se v rámci katastrofy soustředíme na některý z klíčových segmentů, kterému je nutné pomoci (v případě, že hrozí kolaps) a integrujeme všechny aktéry pod jednu “střechu” a s nimi i koordinujeme následnou pomoc. V našem případě bylo třeba do jednoho týmu propojit stát, nemocnice, HZS (zajišťující mobilitu týmů), dobrovolníky a nevládní organizace (například skauty). Ti všichni se stali součástí jednoho klastru.

Dobrovolníci tvoří páteřní část celého modelu. Jednak zajistili “mobilizační sílu”, tedy natolik významný počet proškolených jednotlivců, s nimiž bylo možné operaci podobného druhu vůbec zahájit, ale také “potenciál pro kvalitativní růst” pro co nejlepší zvládnutí jednotlivých misí. Dobrovolníky jsme školili již od října 2020 a postupně jsme dali základní kvalifikaci více než třem tisícům laiků. Ukazuje se, že stačil jednodenní kurz a lidé byli schopni se zhostit sanitářských úkolů. Klíčovou roli zde ale sehrává týmový formát (jeho výhody jsou popsány v jiném příspěvku). Kromě základních výhod (organizační úspora pro nemocnice, úleva pro sestry, schopnost působit autonomně apod.)nesmíme přehlédnout i již zmiňovaný “potenciál pro kvalitativní růst”. Tento potenciál se opírá o samotné dobrovolníky, kteří jsou schopni v rámci týmové činnosti na místě vyhodnotit a podpořit širší portfolio potřeb, na které v přetížených nemocnicích již nezbýval čas (například komunikace s pacienty, častější polohování, masáže, lidský kontakt apod.). Individuální přístup týmů tak v každé nemocnici kompenzuje nedostatky byznys modelu nebo vojenského modelu řízení.

Kde všude týmy M-72 působily?

Co je M-72?
Jsou to čtyřčlenné týmy složené z proškolených dobrovolníků, kteří jsou schopni převzít pečovatelskou nebo ošetřovatelskou péči o Covid pozitivní pacienty tak, aby v týmové sestavě dokázali pečovat o větší počet pacientů najednou. Týmy může aktivovat krajský koordinátor intenzivní péče nebo sama nemocnice. A jako kompaktní tým (pracující samostatně, pod jedním vedením) plní zadané ošetřovatelské úkony, a to ve formě “na klíč” (předání úseku nebo sady úkolů) během tří po sobě následujících denních a tří nočních směn. Týmy rotují po 72 hodinách (přes centrální dispečink ČČK) tak, aby byla dodržena kontinuita péče. Mobilitu týmů zajišťuje ve většině případů HZS ČR. Týmy primárně vznikly pro situaci tzv. hromadného postižení osob, použít se dají i bez vyhlášení tohoto stavu.

A proč jsme zvolili právě variantu týmů a nikoliv jednotlivců? Téma pro další příspěvek:-)

Richard Smejkal, Ústřední krizový tým, ČČK

Dále k projektu:
https://zvladnemeto.cervenykriz.eu/m-72/
https://www.facebook.com/uktcck/

Foto: Martin Tejkal, ČČK Opava a dobrovolníci z Domažlic